Výlety s Arnoldem
Rád jezdím autem. Páníčci mě skoro každý víkend někam vyvezou a tam můžu volně běhat. Už jsme navštívili spoustu koutů ČR. Za hranice mě ještě nikdy nevzali, natož pak k moři. To by se mi určitě líbilo, páč se tak rád rochním ve vodě, ale zase je tam horko. To rád nemám.
P.S. už jsem byl i v cizině :-)
Chvojen - Kožlí
prosinec 2023
Bílichovským údolím
listopad 2023
Vogel a Šija
září 2023
Z Kájova na Kleť a dolů
srpen 2023
Okolo Hřešihlav
červen 2023
Velíz
duben 2023
Petrohrad
únor 2023
Děčínský Sněžník
říjen 2022
Chvojen - Kožlí
svačina - nee
atraktivita
- hezké
fyzická náročnost - pohoda
časová náročnost
7,9 km; 2,5 hod
Trasa výletu je dostupná zde:
Statek Chvojen posloužil jako výchozí bod. Auto jsme nechali kousek pod ním a vydali se nahoru ke kostelu. Kostelík je pěkný a kolem jsou zastavení křížové cesty. Poučné. Jenže pes do kostela nesmí, tak jsem zlobil aspoň venku. Když jsme se vraceli zpátky kolem statku byli tam dva obrovský psi, co tam bydleli a páníčci měli strach, že se na mě vrhnou. Ale já se nebál, psi se bojej mě! Tak jsem dělal, že je nevidím, aby se páníčci neplašili. Udělal jsem značku a šli jsme dál.
V lese to bylo hezké, světlo různě svítilo a běhal jsem s klacky. Na kraji lesa byla jako nějaká obora a tam byla spousta bažantů a lítali jak splašení. Po cestě jsme pak nacházeli jejich mrtvolky. Dole byl potok a malebně se kroutil lesem, ale koupat jsem se nesměl, páč by mě prý voda vzala... tss. No a najednou přes potok na druhé straně na kopci byl ten hrad, tam jsem potom taky vylezl, páč jsem tam cítil jak někdo peče buřty
:-P
Na hrad vedly takové nenápadné schody jako do lesa :-D ale značka byla jinde. Chápu, utajení. No jasně, na hradě přesně jak jsem si myslel, trampi pekli buřty a nehodlali se dělit. Tak jsem se šel podívat na hradby a páníčci zas hned vyšilovali, že tam asi chci skočit. Ach jo. Ještěže jsme šli rychle dolů. Asi tu jindy bývá hodně turistů, páč všechny přístřešky a posezení tu mají nějak větší než jinde. Taky se mi líbily ty lávky přes potok. Ten jsme od hradu přešli asi 2x a po chvíli jsme vyšli na kraji lesa u takového svahu s křovím a sledovali nás tam takoví dva pašáci :-D skoro jsme se báli, že jsou to zombie ptáci a chtějí nás sníst. Byli to bažanti královští a vůbec se nestyděli, to byla zábava. Pak na tý louce jich byla celá parta a měli tam přístřešky a krmení. Taky jsme si dali sváču. Pak jsem ještě párkrát pochytal disk a už jsem se těšil do auta.
Chvojen - Kožlí doporučuje 11 z 10 Arnoldů.
Bílichovským údolím
Trasa výletu je dostupná zde:
Tak tohle byl moc sympatický výlet. V lese se mi moc líbilo a vylezl jsem i na rozhlednu.
Na začátku jsme museli projít přes chmelnici a bylo tam bláto, ale cesta lesem kolem tří rybníků byla super. Všude barevné listí a spousta klacků na aportování. Dokonce vyběhla i srnka a bylo mi zakázáno za ní běžet. Nuda!
svačina - nee
atraktivita
- hezké
fyzická náročnost - pohoda
časová náročnost
12 km; 3 hod
Šli jsme asi obráceně takže nejdřív jsme míjeli třetí rybník, pak druhý - tam je super posezení a nakonec první, ten byl pěkně velkej. Všude jsou studánky. U jedné je dokonce i kaplička s lavičkou. Nahoře cestou k rozhledně je nádherný výhled a místo, kde se dá házet diskem. To je moje neoblíbenější hra.
Rozhledna byla strašně vysoká a nahoře se to kejvalo, ale já se nebál. Panička trochu jo, ale pak si dole nasbírala šípky a byla spokojená. Zbytek cesty jsme šli lesem a na tom spadaném listí jsem byl skoro neviditelnej. Zato jsem byl ale dost slyšet takže se to vyrušilo. Výlet se mi líbil ani jsme se moc nezadejchali, asi se sem ještě někdy vrátíme. Třeba v létě a nebo za týden. :-)
Bílichovské údolí doporučuje 10 z 10 Arnoldů.
Vogel a Šija
Trasa výletu je dostupná zde:
Lanovka byla skvělá volba. Jezdí každou půl hodinu a nahoře je asi za 4 minuty. Brali jsme hned tu první v 8 ráno. Musel jsem brzy vstávat a ještě jsem sotva koukal. A to jsem ještě nevěděl, co mě čeká. Parkoviště u lanovky bylo zdarma :-)
Ač na začátku září, teplota na horách nebyla zcela přátelská a taky foukal hrozný vítr. Lanovka byla super a nahoře pěkné výhledy na Bohinjské jezero. Taky tam mají ohrádku s kozama a lamama, se kterýma jsem se chtěl kamarádit, ale ty kozy byly divný a furt chtěli narážet hlavou místo, aby se normálně slušně vočuchaly.
V zimě to tu musí být super lyžařské středisko. No ale jakmile jsme se kus vzdálili, začalo být civilizace celkem nepatrně. Cesta byla kamenitá a to se nelíbilo mým pacičkám.
svačina - hospody u lanovky
atraktivita
- extrémní
fyzická náročnost - náročné!
časová náročnost
9,2 km; 5,5 hod
časová náročnost
12,5 km; 4 hod
fyzická náročnost - chce to úsilí
atraktivita
- vysoká
svačina - hospoda u Berounky
Došli jsme k takovým zříceným boudám (Planina Zadnji Vogel) a tam číhaly nepřátelské krávy. Jedna za mnou furt šla a určitě byla šílená, ale dovolil jsem paničce, aby jí zahnala. To krávy, které jsem znal z Dovšké Baby byly milejší.
Ale to bylo na dlouhou dobu poslední vzrůšo. Pak už se jen šlo do kopce a nahoru. S velkou námahou jsme se vydrápali do sedla Vratca. To už bylo pěkně vysoko, začala být zima a foukal vítr. Dostal jsem něco ke svačině a vydali jsme se víc nahoru. Cesta už začínala být úzká a příkrá, ale byli jsme odhodlaní jít dál až na ten Vogel. No, nedošli jsme tam. Na cestě začalo být "zábradlí" s řetězy a vítr byl fakt silný, tak jsme to kousek pod Voglem otočili. Vydali jsme se na Šiju a to byo taky dobrodružství :-D
Výlet to byl krásný i když namáhavý. Nahoře už jsem měl co dělat, abych se udržel v leže. Cestou dolů jsme potkali docela hodně dalších psů, kteří trpěli se svými páníčky, ale rádi! Berte nás všude s sebou, páč to děláme nejradši. Určitě se někdy rád vrátím. Na smučanje!
"Vogel" doporučuje 15 z 10 Arnoldů.
Z Kájova na Kleť
Trasa výletu je dostupná zde:
Vlak do Kájova je plný cyklistů, kteří jedou sice až na Šumavu, ale všechnu práci za ně udělá kolo. Cesta z nádraží je celkem opruz. Musí se po silnici, není ani chodník. Jakmile se dostanete ke Křenovu, začíná paráda :-)
svačina - hospoda na Kleti
atraktivita
- vysoká
fyzická náročnost - náročnější
časová náročnost
18,3 km; 6 hod
časová náročnost
12,5 km; 4 hod
fyzická náročnost - chce to úsilí
atraktivita
- vysoká
svačina - hospoda u Berounky
Bylo vedro a trpěl jsem jako Hus, nebo husa? Proto to boží umučení. Ale pak jsme hupsli do lesa a bylo hej. Naštěstí skoro celý týden předtím lilo, a tak bylo v lese spousta tůněk ke koupání. Jinak byl les celkem nuda, samý stromy a furt do kopce. Akorát jsme potkali párek důchodců asi z Rakouska a s těma byla legrace :-D. Po třech hodinách bez svačiny vylézáme z lesa. Jsem znaven.
Páníčci si dávají pivo za pětapadesát. Bych je chtěl živit... Já se nechám obsloužit dobrůtkama, co má panička v kapsiškách a pak si zchrupnu. Ježišmarjá jdou si pro další pivo. No to tady budeme do večera.
Naštěstí se umoudřili a po 2 pivech jdeme dolů. Pořád se něčemu smějou, ale co, hlavně že je veselo :-) Všude les a stromy, Potůčky tady skoro nejsou, zato lidi na koloběžkách, ale těch se kousek pod vrcholem ztrácíme a pak už jdeme skoro pořád sami.
Nevím jak vy, ale já už se těším domů. Tlapky mě bolej, hlad mám a ještě musím ohlídat zahradu. Mám spoustu věcí na práci. A to je konec dnešního výletu. Mimochodem jak jsme přišli domů tak páníčci asi dvě hodiny spali a všechno jsem to musel hlídat sám.
Kleť z Kájova doporučuje 12 z 10 Arnoldů.
Okolo Hřešihlav
Trasa výletu je dostupná zde:
Vyrazili jsme z centra Hřešihlav po červené sešupem k řece. Cesta byla místy trnitá a taky jsme se hned ztratili. Dole u Berounky roste kapradí, je to tam krásné, ale koupal jsem se jenom já.
časová náročnost
12,5 km; 4 hod
fyzická náročnost - chce to úsilí
atraktivita
- vysoká
svačina - hospoda u Berounky
svačina - hospoda u Berounky
atraktivita
- vysoká
fyzická náročnost - chce to úsilí
časová náročnost
12,5 km; 4 hod
Jelikož nesnáším hic, tak jsme šli pořád podle vody. Po cestě byla spousta brodů, mostků a tudíž zábavy. Páníčkovi se to nelíbilo, že se musel pořád zouvat, ale já jsem byl spokojený. Podle mapy tam měly být různé lesní cesty, ale často jsme se prodírali pěknou džun-glí. Bohužel část cesty jsme museli jít po silnici, nebylo to moc daleko, ale rozpálený povrch není nic pro mé tlapičky.
Další úsek cesty byl zase zábavný - brody, mostky. Dost jsme si s potokem vyhráli. I panička už začínala remcat. Závěrečná rovinka po louce byla taky moc fajn, mohl jsem si běhat za diskem. No a pak přišel prý "hroznej krpál". Nevím přesně, co to znamená, za mě zábava v lese, ale panička funěla jak já po 10 minutách aportu a šla nějak vzadu.
Výlet ideální do horkého léta. Občas celkem adrenalinová záležitost a spousta zábavy a vody. Kdyby ta Berounka nekvetla, tak by se určitě páníčci smočili taky. Myslím, že po výletě jsem dost spinkal :-D Jo a taky jsme potkali lidi, co značí cesty a paní si mě mazlila. Tak se neztraťte. Pac.
Hřešihlavy doporučuje 12 z 10 Arnoldů.
Velíz
Trasa výletu je dostupná zde:
Měl to být kratší výlet, protože předpověď počasí byla velmi aprílová. Okolí Kublova je moc krásné a často celkem bez lidí :-) A tak jsme vyrazili z parkoviště Na Vartě po žlutý na jih. Ještě na parkovišti nás vítá výstražná cedule, která slibuje blízká zábavná mezidruhová setkání.
časová náročnost
12,3 km; 2:50 hod
fyzická náročnost - delší procházka
atraktivita
- vysoká
svačina - bez možnosti občerstvení
Jelikož je jaro, je les plný kvetoucích věcí. Žluté, modré a fialové. Panička říká, že jsou jedovatý, abych to nejedl. Nikde ani živáčka, a to se nám líbí. Můžeme dovádět a nikomu to nepřekáží. Takže se cestou zabývám aportováním klacků. Focení mi dneska taky nevadí a tak toho páníčci náležitě využívají. Les je tady hezký a má různé podoby. To mě baví.
Vlastně tato trasa není nijak extra výjimečná, většinou se jde lesem, ale občas se naskytnou krásné výhledy. Blížící se průtrž mračen byla největší adrenalinovou záležitostí. Jenže v jednoduchosti je krása.
.jpg)
Cestou na Velíz je malé odpočívadlo - lavička. Jestli si chcete dát svačinu, posaďte se tady. Nahoře totiž už nic není. Nevíme jak u sochy Velese - tam jsme nešli. Ještě malý kousek před kostelem je taková vyhlídka, dá se snadno přehlídnout, ale pozornému oku určitě neujde. Výstup na vrchol po naší trase je pohoda. Z druhé strany je daleko příkřejší.
Ten výlet se mi moc líbil, mohl jsem běhat skoro furt volně a les mám prostě rád. Opravdu jsme nepotkali snad žádné další dvounožce. Taky tu byly nějaké louky, kde jsem se mohl věnovat další své oblíbené činnosti - aportování disku. To žeru.
Asi jsem to s tím běháním trochu přehnal, v autě jsem prostě odpadl a byl jsem hodný i doma. Páníčkům jsem dal po zbytek dne už volno.
Velíz doporučuje 11 z 10 Arnoldů.
Petrohrad
Trasa výletu je dostupná zde:
Moc hezký výlet poněkud kratšího charakteru. Ale byla ještě zima, tak to bylo až až. Parkovat se dá u malého přístřešku Petrohradský dub. Pak jsme šli přes poněkud zanedbanou stezku, ale to byla zábava, mohl jsem skákat přes kmeny.
Pak se jde trochu do kopce, panička dost funěla. Vpravo je taková malá jeskyně, tu jsem prolezl, a na rozcestí doleva se jde do kopce ke zřícenině hradu Petršpurk a kapli Všech svatých. Je tady i vyhlídka a přístřešek na sezení. V létě tu určitě bývá hejno lidí. Pak jsme šli kolem takové farmy na rozcestí a dál po žlutý kolem sochy pána.
časová náročnost
8,1 km; 3,5 hodiny
fyzická náročnost - stoupání k hradu, jinak pohoda
atraktivita
- vysoká
svačina - bez možnosti občerstvení
Obsadil jsem vrchní partie hradu. Tak a budu se tvářit jako že to tady je moje :-)
Vlastními zlotřilými dvounožci jsem byl donucen opustit své nově nabyté majetky. A musel jsem se vydat za nima. No alespoň jsem dostal nějaké úplatky a házeli mi disk a klacky. Obešli jsme celý les. Nejdřív po žluté a pak po naučné stezce Jesenicko, aby to bylo trochu delší. Na Švýcarskou hájovnu mě nevzali. A pak jsme chodili po nějakých jiných cestách, páč to už by prý zas bylo moc dlouhé.
Nakonec jsme se dostali na zelenou a šli kolem Petrohradských skal, ale nějak jsme je přehlídli. Je pravda, že jsem trochu zlobil a tak páníčci zapomněli, že musí sejít z cesty víc do lesa. No ale byla to zase zábava. Oni se totiž koukali naproti na Špičník a těch skal si vůbec nevšimli :-D
Ten kopec totiž vypadá úplně jako Větrov z Pána prstenů, tak se určitě báli, že je tam načapá nějaký duch. To já se nebojím ničeho. Jenom tmy, větru, listí a plachet a popelnic..
Jenom se divím, že po cestě nebylo víc zajímavých věcí. To spíš paničce byla asi zima a nechtělo se jí fotit, protože tohle už je skoro na konci výletu.
Po chvíli jsme se vrátili na to rozcestí, kde jsme šli po žlutý kolem sochy pána a tentokrát jsme šli z kopce dolů po červené a podél silnice byly sochy všech možných svatých. No, páníček tam byl. Panička ne. Co to asi znamená? Jeden svatej tam měl i pejska. Cestou k autu se panička ještě stavěla na hřbitově, asi si šla schovat nějakou kost. Pejskové tam samozřejmě nesmí. Se asi dvounožci o ty svoje kosti bojí...
Petrohrad doporučuje 10 z 10 Arnoldů.
Děčínský Sněžník
Trasa výletu je dostupná zde:
Vyrazili jsme jedno nedělní říjnové odpoledne. Počasí krásné, slunečné, modrá obloha, barevné listí. Lahoda. Výchozí bod bylo parkoviště v Tisé. Byla neděle, něco kolem 11 hod. Skoro pozdě na takovou trasu, tak nás překvapilo, že bylo docela narváno. Velká část návštěvníků je z Německa, no jo, mají tam tu vyhlídku na Drážďany... Ceny piva odpovídají...
Místo, aby se šlo nahoru, tak hned po začátku překvapí docela velké klesání. Hrozné množství lidí. Lidí se psy, lidí bez psů, lidí z Reichu, lidí s košíky (na houby :-)), lidí s koly, všechno. Ale, bylo tam krásně.
časová náročnost
15,9 km; 5,5 hodiny
fyzická náročnost - trocha úsilí na pohodu
atraktivita
- vysoká
svačina - cestou je několik možností občerstvení
.jpg)
Konečně začalo lidí ubývat a tak mě páníčci pustili na volno. Chtěl jsem si užívat svý psí věci a furt mě někdo otravoval. Árníku foto tady, Árníku foto támhle.... Tak jsem trochu zapózoval a byl klid :-)
Ty skály vypadají jako dvě obrovské hlavy nějakých divných tvorů, co spolu mluví. Murény!?
Cesta ubíhala v pohodě, značení bez problémů a už se blížíme k drážďanské vyhlídce. Lidí jak nasr... ale OK pro lidi, co nemají sociální fóbii - což naši moc nejsou. Ale šla kolem taková paní, který jsem se líbil a dokonce nás "Tobrý den" s výrazným německým přízvukem. To je pašák :-D
Na vrchu asi takhle. Já jsem se nebál jít blíž, ale páníčci vyšilovali... Dali si sváču, pár fotek, foukalo a byla zima. Takhle to nevypadá, ale všude kopa lidí, jo je tam takové posezení ke svačině, ale bez šance. Za mě dobrý, vysomroval jsem něco k jídlu. Můj žebrací pohled totiž nikdo nevydrží.
O kus dál je rozhledna a restaurace. Nahoru nešli, abych prej dole nezlobil... Taky říkali, že to pít nebudou, že fouká a je zima, no jen co jsme prošli kolem výčepu, tak panička byla vevnitř ...
Kde dneska koupíte pivo za míň než pade? Tady 55 (Budvar 33 - paničky oblíbené) plus 10 káčé za wc. No to nemáme rádi, ale co se dá dělat. Když jde takhle pes jednou na výlet, tak si rád dopřeje :-)
V restauraci normálně vaří, vyčuchal jsem něco jako palačinky, smažáky a tak. Růžové víno nemaj. Já jsem nic nedostal, tak jsem zlobil. Nenechal jsem je ani dopít pivo. Museli mi házeli aspoň klacky... Vypadám jak upír :-D
Cestou zpátky jsme šli jinudy a byly tam krásné vyhlídky, bohužel většinově obležené lidem. Odbočku jsme přešli - panička říkala, že je to značený na H. Co to asi je? Ale když si všimnete včas ukazatele tak se to dá najít. Sejde se po takových schodech a najednou tahle krasavice... houba roku :-D Škoda, že houby nemám vůbec rád, jednou jsem to ochutnal a fuj. Stejný jako krokodýli.
Cesta pod švédským hřbitovem je zavřená. Mrtví tudy chodí... No prostě je lepší to obejít. Z vesnice jsme se vydali cestou horem a stálo to za to! Skoro žádní lidé, snad jen pár asi místních psů. Výhledy úchvatné, prostě paráda, super výlet.
Něco před pátou, už se pomalu blížíme k autu. Už mě bolí 4 nohy. Dejme tomu... vyšli jsme v 11:11, takže plusmínus 5,5 hod, ale zdrželi jsme se na pivu, svačením, focením... Páníčci měli jednu velkou svačinu (bageta pro každého) a ňáký sušenky a asi litr a půl vody pro 2. Já jsem vypil 3/4 litru, ale zvládl bych i víc. Sestup k autu byla pohodička, moc příjemnej les, barvičky, sluníčko. Výlet se povedl. Spokojenost. V autě cestou domů jsem se pěkně prospal a doma jsem byl zase plný elánu na zlobáka, jenže páníčci si museli lehnout, pfff.
Děčínský Sněžník doporučuje 14 z 10 Arnoldů.